Aktuální vydáni povídky dvojjazyčně:

Milena Oda

FERENC

ukázka z povídky.

Žiji sám, a přeci v tak společenském světě, v němž je mé

jméno nedůležité, bezvýznamné. Žiji v němé, ale velmi citlivé

společnosti, ve společnosti bot. Provždy zůstanu pouhou figurkou,

figurkou v jejich obuvnické dílně.

Vyrostl jsem v rodině obuvníka. Už od narození byly radosti

a strasti dítěte, tedy mne, svěřeny do rukou mých rodičů. Jelikož

moji rodiče, moji prarodiče i moji praprarodiče byli a živili se

jako obuvníci (a celým svým srdcem se tomuto špinavému řemeslu

obětovali), byl tak tím (semenem mého otce) předurčen

i celý můj osud. Byl jsem předurčen pro sadbu na další sklizeň.

V našem domě vedle naší rodinné dílny jsme měli opravnu

obuvi. Dům byl plný bot. Už jako dítě jsem si místo hraček,

místo houpacího koně, místo panenek nebo aut hrál se starými

obnošenými botami. Netušil jsem nic o světě zvrhlostí, svým malým

dětským jazýčkem jsem cucal dámské jehly, které jsem měl

místo dudlíku, staré gumové galoše jsem cumlal místo gumových

pískacích zvířátek a tkaničky, metry a vložky do bot mi

sloužily místo stavebnice. Už jako dítě jsem se zajímal jenom

o boty a svými již vrozenými vytříbenými smysly jsem vnímal

rozdíly mezi nimi: rozlišoval jsem páskové sandály od pantoflí,

tenisky od treter nebo holínky od kovbojských bot; v mých

dětských představách i dětských rukou vyvolávaly zimní boty

s plyšem či bavlnou pocit jemného uspokojení. Zatuchlý zápach

a chuť starých bot, které jsem ve své dětské pusince tehdy

přežvykoval místo žvýkačky, dodnes přirozeně probouzí v ústech

(i nose) uložené vjemy prvního vzrušení. Ostatně i první

slovíčka, která jsem pronesl, se týkala mých nejmilejších bot;

a mé úplně první slovo bylo „bota“. Podle toho moje okolí poznalo

můj vyvinutý smysl pro již dávno určený život obuvníka.

Všichni se radovali z toho prostého, ale tak důležitého slova, jež

mi jako první uvízlo v hlavě. Všichni spokojeně poznamenali,

že ze mě jednou bude ten nejlepší obuvník v jejich tradici.

Není na škodu oprášit a zopakovat starou pravdu: ve zdravém

těle zdravý duch. V mém případě byl opak pravdou. Byl

jsem křehkou květinou, často nemocný, vybledlá tvář, žádné

tváře jako slabikáře, rty neměly barvu malin a byl jsem

vychrtlý jako tyč.

.... 

Překlad Lenka Housková, úprava překladu Milena Oda